Pohádka o třech tučňácích

Urřitě si všichni pamatujete pohádku o třech prasátkách. Na motivy této pohádky jsem se pokusil napsat pohádku o třech tučnácích. Tučnáci jsou totiž moje oblíbené zvřátka a zatím jsem o nich žádnou pohádku neslyšel, tak jsem se pokusil tuto mezeru zaplnit :-).

Tak ať se líbí :-).

Žili byli jednou tři tučňáci. Jmenovali se Fux, Lux a Tux. Ti tři se znali už od vajíčka. Žili si spokojeně se sými rodiči a kamarády na jedné kře. Když jednoho dne připlula zlá kosatka Vilma, která měla zrovna na malého tučňáčka chuť. Aby se zachránili, tak museli co nejrychleji plavat z jejich milované kry na jinou. Když tam doplavali, tak zjistili, že zůstali sami. Hledali, volali ale nikdo se neozýval.

Protože už to byli velcí kluci, tak věděli, jak se o sebe postarat. K jídlu si chytali ryby a věděli, že si musí postavit i domeček. Rozhodli se, že si postaví každý domeček pro sebe. Fux byl vždycky líný, tak se stavbou moc nepospíchal. Luxovi se do stavby taky moc nechtělo, tak si užíval s Fuxem. Ale Tux, ten byl odjakřiva pracovitý, tak se pustil do stavby jako první. Rozhodl se, že si postaví právé iglů. Sice mu to potrvá dlouho, ale potom mu v něm nebude zima a nebude se muset bát Vilmy. Na svém iglů pracoval pilně každý den. Fux s Luxem se mu posmívali, že si nemůže užívat jako oni.

Když už měl iglů skoro hotové, tak si řekl i Lux, že by měl udělat něco se svým domečkem. Rozhodl se, že si udělá kupu ze sněhu a zavrtá se do ní. Fuxovi se ale do stavby jeho domečku pořád nechtělo. Když už měli oba jeho kamarádi domečky postavené, tak se rozhodl, že si udělá alespoň díru do sněhu, ve které bude přebývat.

Jednoho dne, když si spolu hráli k jejich kře připlavala zase kosatka Vilma. Když je uviděla, tak si řekla, že to bude dobrá svačinka. Když ji uviděli, tak rychle utíkali do svých domečků. Vilma plavala za Fuxem, který jen tak tak, že stihl skočit do své vykopané díry. Vilma mu říká: “Tučnáku, pojď ven, nebo vyskočím a šplouchnutím ti zatopím tvůj domeček.” Tučňák povídá: “Nikam nepůjdu. Bojím se tě.” Vilma tedy vyskočila. Udělala vlnu a voda opravdu zaplavila Fuxův domeček. Ten rychle plaval za svým kamarádem Luxem do jeho příbytku ze sněhu. Když to Vilma viděla, tak plavala za ním.

U Luxova domečku ze sněhu Vilma říká: “Tučnáci, vylezte ven, nebo vyskočím a svým šplouhnutím vám váš domeček zbourám.” Tučnáci se vevnitř klepali strachy. Nakonec si dodali odvahu a povídají: “Nikam nepůjdeme, my se bojíme. Tento domeček nezbouráš.” Vilma tedy zase vyskočila a vlnou ze šplouchnutí opravdu domeček zbourala. Fux a Lux rychle plavali k iglů, které si postavil jejich kamarád Tux. Ten je pustil dovnitř. Stihli to jen tak tak. Vilma už začínala být nazlobená, že jí tučnáci i tentokrát uplavali.

I tentokrát povídá: “Tučnáci, vylezte z domečku nebo vyskočím s svým šplouchnutím vám zbourám i tento domeček.” Tux Vilmě povídá: “Toto je opravdové iglů, to jen tak nezbouráš.” Vilma tedy vyskočila, udělala vlnu, ale iglů vydrželo. Vilma si pro sebe povídá: “Zkusím to ještě jednou a tentokrát vyskočím výš.” Tak to zkusila a zase nic. Iglů pořád stojí. Když to zkusila do třetice, tak vyskočila jak nejvýš uměla a při dopadu do vody praskla.

Tučnáci z toho měli velikou radost. Věděli, že už jim Vilma nikdy neublíží. A aby té radosti nebylo málo, tak na jejich kru připlavala celá jejich rodina. Potom spolu všichni spokojeně žili až do smrti. A pokud neumřeli, žijí tam dodnes.

(5476)