Cesta do Austrálie a pobyt v Soulu

Tak se to vážně stalo. Odjel jsem na svou poslední dlohou “dovolenou”. Zatím tomu pořád nevěřím, ale předpokládám, že tak za týden, za dva už budu.

Fotky ze *Soulu* můžete zatím najít na Jirkových stránkách

1.3.2008 – 2.3.2008 – odlet z Prahy

Musím se s váma podělit o několik zážitků, které jsem zažil na cestě. Všechno to začalo ve Zlíně 1.3.2008. Původní záměr byl, že pojedu vlakem 7:34 ze Zlína. Ale ráno se mi nějak nechtělo z postele, tak jsem odjezd o dvě hodiny posunul. O víkendu mělo být pěkně větrno, ale ráno vypadalo všechno v normálu. A navíc jsem měl pořád pěknou časovou rezervu, tak mě ani ve snu nenapadlo to, co mělo následovat. V České Třebové nám ve vlaku nejdřív oznámili, že vlak bude asi 30 minut opožděný kvůli technickým problémům na trati, asi po 30 minutách nám řekli, že vlak bude mít zpozdění několik hodin, protože na trať spadlo několik stromů. Paráda. V tuto chvíli jsem se začínal pomalu bát. Telefonoval jsem Jirkovi, že je možné, že to nestihnu. Mamce, se kterou jsem se domluvil, že zkusím najít nějaké taxi, a když se mi to nepodaří, tak pro mě mamka přijede. V hledání jsem byl nakonec úspěšný. Už tam stála jedna paní, která chtěla taky na letiště. Taxikář říkal, že nás tam hodí za 3000 Kč každého. Uffff… říkal jsem si. Ale po domluvě s mamkou, jsem vyhodnotil, že to bude asi nejrozumnjší řešení. Tak jsem si zašel pro věci do vlaku a hurá na taxi. I v autě byly cítit poryvy větru, takže jsme nemohli jet příliš rychle. Mě to bylo po pravdě docela jedno, měl jsem spoustu času, ale paní, která jela se mnou docela pospíchala, ale nakonec svoje letadlo asi stihla :-). Po přijezdu na letiště jsem zavolal Jirkovi, že už tam jsem, šel jsem na jídlo, měl jsem docela hlad. Když jsem viděl ty ceny v restauracích, tak jsem nakonec skončil v Mekáči :-).

Konečně dorazil i Jirka. Na letiště ho přivezl Jarda. A samozřejmě s nimi byla i Denisa – Jirkova přitelkyně. Chvíli jsme tam s nimi pobyli, pak jsme odevzdali velká zavazadla, rozloučili jsem se a prošli jsme pasovou kotrolou. Ještě pořád jsme nevěřil tomu, co vlastně dělám. Když už jsme čekali na nástup do letadla, tak jsem zavolal Peťce. Jednak jsem jí to slíbil a jednak jsem se s ní chtěl rozloučit. Letadlo mělo asi hoďku zpoždění, ale nakonec odletělo.

Zatím o všechny nepřijemnosti na cestě, tedy o cestu taxikem i o zpoždění letadla se nám postaral orkán “Ema”. Takže Emo: “Děkujeme.” 🙂

Po nástupu do letadla následovalo další zklamání, normálně na sedadle před náma nebyly displeje. A to jsem se tak těšil, že se budu po cestě dívat na filmy  hrát nějaké hry. Sakra. Místo toho po cestě dávali pořád nějaké blbe raklamy. Ach jo. To nám to pěkně začíná :-). Ještě se váma musím podělit o zářitek s jídlem. Jirka dostal nějakou hnusnou kaši, tak jsem si objednal to druhé jídlo než kaši a jaké bylo naše překvapení. Dostal jsem úplně stejný blaf. Ne, že by to jenom chutnalo tak strašně, prtostě to bylo úplně to samé. Tak jsme zkonstatovali, že asi měli jenom jedno jídlo a vybírat dávali jenom pro dobrý pocit cestujících :-). Jinak se po cestě nic zajímavého nestalo. Snad kromě toho, že jsme si s Jirkou přiťukli na moje narozeniny :-). Aspoň kapka alkouholu – vína :-).

Po příletu do Soulu, který byl mimochodem asi o hodinu později, než měl být, jsme prošli pasovou kontrolou. Tak dlouho ještě nikdo můj pas nezkoumal :-). Následně jsem vyzkoušeli zapnout své mobily a ony nefungovaly. To teda bylo zklamání. Mysleli jsme si, že takto vyspělá země bude mít mobilní síť úplně všude. Ale jak jsme později na internetu zjistili, tak v Koreii už GSM síť nepodporují. Mají tu pouze UMTS – tedy 3G síť. Takže to nejsou Korejci, kdo jsou zaostalí :-). Potom jsme šli hledat směnárnu. Vyměnili jsme pár Euro (200 🙂 ) za Wony. Stali se z nás boháči :-). Jedna koruna je asi 50 Wonů. Zašli jsme si do Mekáče na jídlo a vyrazili autobusem do hostelu. Jízdenka stála 10000 :-). Když jsme dojeli na zastávku, kde jsme měli vystupovat, tak jsme to kupodivu poznali :-). Vystoupili a pokračovali jsme podle návodu dál. Skoro jsme došli až k hostelu, ale nějak se nám nezdálo, že jdeme správným směrem, tak jsme se asi 50 m před ním, rozhodli se vrátit. Po hodině hledání jsme se vrátili tam, kde jsme byli pře tím a nakonec jsme hostel objevili. Huráááá :-).

Dali jsme si chvilku oddechu a vyrazili jsme objevovat krásy nočního Soulu. Byli jsme tam necelou hoďku. Mě z nočních fotek skoro žádná nevyšla. Ale Jirkovi jich pár vyšlo, tak tu asi uvidíte i jeho fotečky. Cestou zpátky jsme se zastavili v obchodě a koupili jsme něco k jídlu – čínskou polívku s krevetovou příchutí. Nemůžu doporučit :-). Byla fakt hnusná. Ale hlad je mrcha :-). Potom jsme šli na kutě. Moc jsme toho ale nenspali. A proč? Ano, správně, kvůli časovému posunu. Spali jsme asi 4 hodiny. Asi ve 3 hodiny v noci jsme si museli pustit televizi, bysme se neunudili k smrti :-). Na snídani jsme ale přišli skoro jako poslední. Až těsně před 10. V 8, když mi zazvonil budík se mi začalo chtít strašně spát :-).

3.3.2008

Po snídani jsme vyrazili do města. Bylo krásné počasí. Slunečno a dokonce i docela teplo. Nejdřív jsme se šli podívat do jednoho z chrámů, které jsou kousíček od hostelu – “ChangDeokgung Palace”. Ten byl ale v pondělí zavřený. Tak jsme šli do jiného, kde jsme akorát narazili na výměnu stráží. Docela odlišné od výměny strází na pražském hradě :-). Potom jsme se šli podívat na “mostní” ulici. Je to ulice, kde uprostřed teče potok, přes který je v úseku dlouhém 2,5 km asi 20 mostů. Po chvilce to ale začala bý nuda. Ale my jsme chtěli dojít až na konec, protože tam měly být trosky jednoho z mostů zbořeného v období Korejské války. Až tu někdy budete, tak se tam rozhodně jďěte podívat. Stojí to za to. Kecám. Nestojí :-). Potom jsem Jirku přesvědčil, abysme se šli podívat na rozhlednu, která byla podle mapy asi 5 km daleko. Nakonec jsme tam nedorazili, nějak jsme netrefili cestu, a pak už se nám ji nechtělo hledat, protože jsme byli docela unavení. Tak jsme šli do centra, kde jsme si dali obídek. Tentokrát u Burger Kinga :-). Jsem zvědavý, jestli si tu dáme někdy místní specialitu :-). Potom už následovala jenom cesta do hostelu. Po cestě jsme si koupili pár věcí v obchodě. Mimo jné taky toaletní papír. Ten se bude hodit. Oba dva jsme si ho totiž z domu zapomněli vzít :-). V hostelu jsem něco mělo pojedli a šli na kutě. Doufali jsme, že dnes to se spánkem bude aspoň o něco lepší než včera, ale po pravdě řečeno, nebylo to taky nic moc.

4.3.2008

Ráno po probudezení byla zase snídaně. Zase tousty s marmeládou, ale do ničeho jiného jsme se neodvážil :-). Včera večer jsme se podívali na to jaké má být dnes počasí a zjistili jsme, že by mělo být stejně jako včera slunečno. Paráda. Jirka si vzal pro jistotu sluneční brýle. Ale hned po východu z hostelu jsme věděli, že tu něco nehraje. Ne, že nebylo slunečno, ale bylo úplně zataženo a vypadalo to, že každou chvilku začne pršet. Měli jsme namířeno do jedno z chrámů – “ChangDeokgung Palace”.

Koupili jsme si lístky a když jsme čekali na prohlídku, tak začalo sněžit. Ano, sněžit :-). A sněžilo skoro po celou dobu prohlídky. Však uvidíte na fotkách. Fotilo se obtížně, ale co bych pro vás neudělal :-). V chrámu to bylo zjímavé, ale zajímavější by to bylo asi ještě s výkladem. Teda, ne že bysme výklad neměli, akorát naší průvodkyni skoro nebylo rozumnět :-). Ale i tak to asi za těch 60 korun stálo :-). Ono vůbec ceny jsou tu celkem dobré.

Po prohlídce paláce jsme byli tak promrzlí, že jsme museli na pokoj, ale cestou jsme se ještě stavili v obchodě pro něco na zub. Tetokrát to vyhrál chleba a sýr. Už jsme se na něj těšili. Zatím bych výlet do Soulu nazval stavem permanentního hladu :-). Po večeři jsem byli chvíli na pokoji, a pak jsme vyrazili na prohlídku nočního města. Přiznám se, že Soul nepatí k městům, kam bych se potřeboval podívat ještě jednou. Udělali jsme několik fotek osvětleného Soulu, mimo jiné i budovy, kterou jsme nazvali “E.T.” Po noční procházce následoval zasloužený odpočinek :-).

5.3.2008

Ráno jsme zase sotva stihli snídani. Už to skoro vypadalo, že na ni vůbec nepůjdeme, jak se nám nechtělo z postele :-). Po snídani jsme se podívali, jaké máme dnes počasí, bylo nádherně slunečno, a vyrazili jsme na prohlídku dalšího paláce. Za dnešek jsme jich stihli opravdu hodně. Musím se podívat, jak se všechny jmenujou :-). Takže, nejdřív jsme šli do paláce “Jongmyo Royal Shrine”, který máme asi 5 minut od hotelu. Potom následoval palác, který se nám s Jirkou asi líbil ze všech nejvíc. Jestli tu někdy budete, tak tento rozhodně nevynechte. A jakže se jmenuje? 🙂 “Gyeongbokgung Palace”. Absolvovali jsme tu prohlídku s výkladem a tentokrát to stálo za to. Naší průvodkyni bylo rozumnět, takže jsme načerpali i nějaké rozumy. Třeba jako, že král měl s královnou styk 2x za měsíc, ale kromě toho měl samozřejmě i milenky 🙂 (chudák královna 🙂 ), královna nemohla ze svého pokoje bez dovolení, tak jí král nechal postavit prý nádhernou zahradu. Mysleli jsme si, že to bude vážně něco, ale nakonec se ukázalo, že to byla taková větší skalka :-). Prohlídka se nám docela protáhla. Řekl bych, že jsme tam mohli strávit tak 3 hoďky. V tomto chrámu jsme pořídili nějaké pohledy a dokonce i nějaké dárečky. Vyvolení se mají na co těšit :-). Potom jsme šli na jídlo. Tentokrát vyhrálo KFC :-). Posledím dnes navštíveným chrámem byl “Deoksugung Palace”. Tento chrám je naprosto v centru Soulu, takže na fotkách jsou vidět jak historické budovy, tak i budovy nové. Je to zajímavý kontrast.

Pak jsme si to namířili rovnou na pokoj. Byli jsme docela utahaní. Dnes jsme mohli nachodit tak kolem 15 km. Ufff… to je dálka, co? :-). Taky jsme dnes zjistili, že jsme si na začatku vyměnili strašně moc peněz a že je asi nestihneme všechny utratit. Sakra :-). Co jenom si s těma penězama počneme? 🙂 Je to asi poprvé, co řeším takovou otázku :-). Vypada to, že je nakonci zase proměníme za Eura, teda pokud nás náhodou zítra nenapadne něco lepšího, jako třeba je propít :-).

6.3.2008

Ráno jsme se probudili tak pozdě, jako v Soulu ještě nikdy ne :-). Já jsem vstával až ve čtvrt na 12. Asi je vám jasné, že snídaně v hostelu už dávno nehroziila, tak jsme si řekli, že dnes snídani vynecháme :-). Pomalu jsme se připravili na cestu do města – na oběd. Šli jsme do Burger Kinga. Jak to tak vypadá, tak žádnou domácí specialitu za celý pobyt nevyzkoušíme. Tedy pokud se nepočítá ta hnusná čínská polívka hned první den :-). Jak to tak vypadá, tak dnešek bude totálně proflákaný den. Prostě to tu chtělo strávit o jeden den míň, ale to při plánovaní nemohl nikdo vědět. Na dnešek máme v plánu jenom pobyt na pokoji s tím, že si na večer koupíme nějaké vínko a brambůrky a oslavíme můj zítřejší svátek :-).

A tak se taky stalo :-). Celý den jsme proflákali :-). Ale na druhou stranu to zase tak špatné nebylo :-). Ještě jsme se podívali na pár filmečků.

7.3.2008 – odlet do Sydney

Dnes ráno jsme vstali docela brzo – asi v 9. Dokončili jsme balení a těsně před 12 jsme vyrazili na autobus na letiště. Ani jsme na něj nečekali dlouho – asi 5 minut. Měli jsme na něj prostě štěstí. Na letiště trvala cesta jenom asi 3/4 hodiny. Na letiště jsme teda dorazili něo po jedné. Do odletu nám zbývalo asi 6 hodin. Co my tu jenom budeme dělat? Měli jsme v plánu utrati poslední peníze jednak za nějaké dárečky a jednak za něco k jídlu. Nejdřív jsme šli na jídlo. Tentokrát do Mekáče. Ale dal jsem si tam místní specialitu 🙂 – “Shanghai Spicy Chicken Burger” – mňam 🙂 – kecám, ale přežít se na tom dalo. Potom jsme šli na nákupy. Koupil jsem … neřeknu 🙂 – dárky se přece dopředu neprozrazují :-). Těsně před pátou jsme vyměnili skoro všechny peníze. Nechali jsme si jenom pár pro případ, že by nás přepadl strašný hlad a dobře jsme udělali :-). Ale to už se přiblížila pátá hodina a to jsem byl domluvený s Peťkou. Schválně neřeknu na čem :-).

Pak se ukázalo jako dobrý nápad to, že jsem si nechali nějaké penízky na jídlo, protože nás přepadl hlad. Tak jsem šel něco pořídit do Subwaye. Snědli jsme sandvič a tradá do letadla. Tak končí naše korejská dovolená. Pokračování v článku o Austrálii.

(129)