Na sobotu 25.1 jsme si naplánovali výlet na akcičku snowkitingového týmu Harakiri – www.harakirikiteboarding.cz. Původně jsme měli jet dvěma autama, ale nakonec to dopadlo tak, že jsme jeli jenom jedním – mým. Jeli jsme v pěti – Danča, Klárka, Svačka, Stodža a já. Měla jet i Miluša, ale nějak to dopadlo tak, že nejela.
Ze Zlína jsme vyrazili až kolem 10. Cesta tam probíhala vcelku v pohodě. Když jsme se blížili na místo, tak začaly být silnice popadané sněhem, ale cestou tam mě to ještě nijak neděsilo :-).
Na místo jsme dorazili kolem 12. Letos se akce konala jinde než před dvěma roky. Museli jsme jet ve vesnici Odry až k majáku. Tam už začaly po stranách silnice stát auta, tak jsme si oddechli, že jsme tu správně. Vystoupili jsme z auta a začali někteří z nás se začali převlékat. Vypadalo to poněkud zvláštně, padal sníh a já jsem se tam vyslíkal skoro do naha :-). Když jsem odcházel od auta, tak jsem si na střeše nechal mobil. Naštěstí jsem to včas zjistil a když jsem se pro něj vrátil, tak tam ještě byl.
Pak jsem se šel podívat za ostatníma na draky. Bylo jich tam hóóóódně. V průběhu akce jsem vytáhl foťák, že něco vyfotím, ale po pár fotkách jsem zjistil, že jsem si doma zapomněl paměťovou kartu (přesně vím kde – ve čtečce karet 🙂 ), takže z této akcičky nebudu mít ani jednu fotku. Naštěstí foťáky měli ještě Danča a Svačka, takže se ke mě nějaká ta fotka snad přece jenom dostane. Ikdyž Danči se foťák zase vybil. Po tom, co jsem zjistil to s tou kartou, jsem si připadal jako idiot :-).
Stodža chtěl vyzkoušet svého draka. Tak jsme šli na to. Ale nějak se nedařilo. Foukal velký vítr. Ikdyž podle toho, jak tam jezdili, tak to tak ani nevypadalo, ale podle toho, co to dělalo se Stodžou můžu říct, ?e vítr byl vážně silný :-). Přípravou draka jsme strávili asi 10 minut, pak to Stodža asi minutu zkoušel, a pak jsme draka zase 10 minut balili :-). Pak jsme si dali nějakou baštu. Já jsem měl kyselici a v zápětí po tom, špíz. No, nebylo to špatné, ale že by to bylo nějak extrémně levné se říct nedá :-).
Taky jsme si chtěli jít zalítat s cvičným dráčkem, ale byly tam jenom dva a ještě k tomu se jeden porouchal (přetrhla se šnůrka), tak jsme to zabalili. Taky tam byla soutěž o snowkitingový kurz a o padák, ale jako na potvoru jsme nic nevyhráli :-). Pak jsme udělali závěrečné skupinové foto a pomalu jsme se vydali na cestu zpátky. Musím říct, asi nejzajímavější část této cesty :-).
Nevěřili byste, co se mi po cestě zpátky podařilo. Prostě jsem zajel s autem do příkopu. V jednu chvíli jsem byl moc na kraji a když jsem se chtěl vrátit zpátky na silnici, tak už to nešlo. Nešlo pak dělat vůbec nic. Jenom se dívat, jak autíčko do toho příkopu zajíždí. Však posuďte sami, jak se mi to pěkně povedlo :-). Svačka si stěžoval, že mu lyže, které držel mohly uříznout hlavu, ale to přeháněl. Každopádně jsem rád, že se nikomu nic nestalo. Z příkopu se auto vytlačit nedalo. Teda, ne že bysme to zkoušeli. Ale když jsme ho tam viděli, tak jsme se o to ani nepokoušeli.
Stodža se Svačkou se vydali do vesnice sehnat nějaký traktor, který by nás z toho mohl vytáhnout. A my jsme tam čekali. Co kdyby jel náhodou někdo, kdo by nás z toho mohl dostat, kolem. Musím říct, že víc než polovina lidí projíždějících kolem zastavila a ptala se, jestli nepotřebujeme s něčím pomoct. Fakt mě to překvapilo, čekal jsem, že nezastaví skoro nikdo. Po chvíli, co byli kluci pryč, volali, že po cestě potkali džíp a že ten nás z toho zkusí dostat. Když dorazil, tak říkal, že má nový navyják a že ho aspoň vyzkouší. Fakt super lidičky. Touto cestou bych jim chtěl móóóóc poděkovat. Tak jsme ho zapřáhli (když jsem viděl, za co se to uchytilo, tak jsem nevěřil, že to vydrží, ale zkusit se to muselo). Já jsem seděl v autě, holky tlačily. Naštěstí přemluvily ještě další lidičky, aby nám pomohli tlačit. Nakonec tlačilo sedm lidí. A ono se to podařilo. Ufff… Když jsem potom viděl Klárku s Dančou, tak jsem nevěřil. Měly bundy a obličej celý od hlíny. Snad to půjde vyprat.
Pak jsem zjistil, že je motor plný sněhu, tak jsem vyházel sníh kolem chladiče, snažil jsem se vyházet i něco dalšího, ale nešlo to. Doufal jsem, že to nebude vadit a že se to po cestě rozpustí. Po cestě zpátky to vypadalo, že dokonce ani autíčku nic není. No, každopádně to auto nechám prohlídnout. Až Davča přijede z dovolené, tak to s ním domluvím.
A to je konec naší cesty. Zajímavá akcička, co říkate? 🙂
(90)
Nejnovější komentáře